Po dvou povinných vítězstvích s mužstvy uzavírajícími tabulku, přivítaly Lišany v předposledním podzimním kole v domácím prostředí mnohem zdatnějšího protivníka, Spartu Řevničov. Soupeř na nás před utkáním ztrácel v tabulce čtyři body, v předchozích pěti utkáních však neodešel poražen a před týdnem doma senzačně vysoko rozstřílel Rakovnickou Olympii.  Bylo jasné, že pokud budeme chtít prodloužit šňůru přísunu bodů, budeme muset podat mnohem bojovnější a zodpovědnější výkon než v předchozích, byť vítězných, zápasech.

Na stránkách soupeře je v hodnocení utkání uvedeno, že Lišany nakopávaly balóny dopředu, což jim stačilo na vítězství. Pokud je zde nakopáváním míněno kvalitní přenášení hry do křídelních prostorů, seběhnutí po jedné nebo druhé straně a nebezpečné centry do šestnáctky, pak bych s řevničovským autorem článku souhlasil. Lišany byly totiž od začátku lepším mužstvem, hráči nevypustili snad jediný souboj a na hřišti o sobě lépe věděli. V první šanci prodloužil Patrik Ledvinka centr z pravé strany na Jirku Jelínka, ten však nezamířil přesně. Po dalším centru byl „Jelen“ zápasnicky stažen ve vápně, což mu zabránilo v kvalitnějším zakončení, ale píšťalka rozhodčího zůstala němá a ozvala se, až když v pokračujícím závaru zůstal ležet na zemi hostující brankář Peterka - protestující Martin Kaňák uviděl žlutou kartu. V 17. min. přišla paráda, když Radek Žalud vhodil rychle aut do volného prostou po levé straně, kam si naběhl a křikl Martin Kaňák. Ten zatáhl míč a vrátil jej „Žáďovi“, který odcentroval na zadní tyč, kde pohotově vypálil Míša Bagi a odražený míč pohodlně zasunul do prázdné branky Páťa Ledvinka, 1 : 0. O deset minut později překonal Jirka Beneš kolmicí na „Jelena“ střed hřiště a ten postupoval do otevřené obrany. Místo přihrávky na volnou levou stranu to vzal na sebe a před vápnem vyslal nevídanou pumelici, která se odrazila od tyče za Peterkova záda, (2 : 0). Lišanský kanonýr mohl záhy přidat další branku, ale míč, propadlý mezi stopery, trefil šajtlí vedle. Do listiny střelců se mohl po rohovém kopu zapsat i výborně hrající Marian Skrutek, ale jeho rána zblízka do sítě neprošla a „Baggio“ po úniku z pravé strany pro změnu rozvlnil jen boční síť. Domácí obrana výborně řízená „Benym“ toho za první půli hostům mnoho nepovolila. Jejich útočné snahy většinou končily před šestnáctkou nebo také často v ofsajdové pasti. Ta však nesklapla v 35. min., když hostující pravý halv překonal náběhem z druhé vlny vystupující obránce, zatáhl míč a prudkou přihrávkou před branku našel kanonýra Hoška, který nezaváhal, (2 : 1).

           S vědomím, že bránit hubený náskok by se nemuselo vyplatit, vstoupili domácí i do druhého dějství. Dobře pracovali v obraně a stále dokázali být nebezpeční dopředu. V 59. min se zrodila další parádní akce, ne nepodobná té páteční, reprezentační. Úlohu Rosického převzal fotbalovou radost rozdávající „Kaňáca“, který přihrávkou našel na pravé straně Jirku Jelínka. „Jelen“ si navedl míč ke středu a pravačkou vypálil z 25 m projektyl, který, na rozdíl od Pilařovy rány, zapadl přesně k přední tyči (3 : 1). Dvoubrankový náskok lišanské hráče ještě více nabudil a ti začali v následujících fázích utkání na hřišti dominovat. Výsledkovou tečku přinesla 73. min., když hostující obránce nešťastně zahrál ve vlastní šestnáctce rukou od těla a rozhodčí Rendl nařídil pokutový kop. Míč si postavil Jirka Jelínek a bezpečně proměněnou penaltou završil svůj hattrick (4 : 1). Až za tohoto stavu si v poslední desetiminutovce domácí vybrali „oddechový čas“ a nechali se soupeřem zatlačit. Řevničov vyjma několika rohových a přímých kopů vytěžil z tlaku i loženku, Honza Loder však vytáhl další ze svých futsalových reflexů a pravačkou vykopl střelu z bezprostřední blízkosti mimo branku.  

Trenér V. Švelch, vedoucí J. Ryska, M. Červený.